Odlet a první hodiny v Kyrgyzstánu

Letiště v Biškeku

Odlet a cesta do Karakolu
Cesta do kempu v Karakolu byla dlouhá a únavná. Vyráželi jsme v 7h ráno z Českých Budějovic, vlakem do Vídně. Ve Vídni jsme nastoupili do letadla, které nás vyhodilo v Istanbulu, kde jsme asi 3 hodiny čekali na přestup. Do letadla jsme se dostali až večer a nějakou chvíli čekali až se uvolní runway (něco jako dopravní zácpa 🙂 ).
Let do Biškeku trval něco málo přes 4 hodiny a díky časovému posunu (+4h) jsme byli se zavazadli ve vstupní hale Biškekského letiště asi v 5h ráno. Tam se nás hned ujala početná skupina „naháněčů“ do taxíků a díky rozespalosti a celkové vyplesknutosti se jednomu podařilo nás stáhnout o 20€, z nichž si 10 nechal jako provizi za to že nás dovedl před letiště a posadil do taxíku, lump jeden. Nicméně jsme se dostali taxíkem do centra Biškeku, vybrali 15 000 somů (* 4/10 = 6000 Kč) a došli na nedaleké autobusové nádraží.
Autobusové nádraží bylo v podstatě parkoviště dodávek, upravených pro přepravu lidí, tzv. „maršutky“. Bágly nám namačkaly dozadu a stěží zabouchly dveře, na dalších 6h nám byly nedostupné, ještě že jsme si vzali flašku vody dovnitř.

Přírodní hranice mezi Kgy a Kazachstánem

Cestu jsem v podstatě prospal, jen občas jsem se podíval kudy jedeme, když mi probudila facka od okna, jak maršutka vymetla nějakou větší díru. Jezero Issyk-Kul (na mapě to velké uprostřed Kgy) mi ohromilo – vypadalo to jako moře, včetně vln, jen na druhé straně se v oparu rýsovaly obrovské hřebeny hor, nádherný kontrast. O jezeře jen taková zajímavst: leží ve výšce asi 1600m n.m., tedy jako vrchol Sněžky, je mírně slané a v nejširším místě měří asi 62km.

Karakol

Karakol
Po příjezdu do Karakolu, nás opět naháněli do maršutek pro cestu zpátky, ale po vysvětlení, že jsme teď přijeli nám ochotně řekli jak najít náš kemp Turkestán. Musím konstatovat, že Karakol je slušná díra, Dakýn pořád připomínal své překvapení mumláním o 4. největším městě Kgy. Asfaltek tam moc nepotkáte jednu, krátkou tam akorát stavěli a ostatní měli tak 30 let a tomu odpovídající stav, chodníky spíše prašné, sloupy křivé dřevěné, sem tam kráva a všudy přítomné troubení, nicméně semafory měli asi nejvymakanější z celé Evropy (škoda, že je většinou neposlouchali).

Před branou kempu

Kemp
Kemp byl docela příjemný, přijetí správcem, kterého jsme očividně zdržovali od opravy Uaze bylo sice ze začátku chladné, ale později to bylo mnohem lepší. Peklo, ale bylo na „toaletách“ dvě latriny s dírou v zemi, sice splachovací, ale papír se musel vyhazovat do koše pod pokutou 200$, no prostě turecký záchody – peklo.
Nakoupili jsme v supermarketu (docela vybavenej), uložili nepotřebné věci v „Kamerja cháněnja“ a po smlouvání se nechali taxíkem hodit k sanatoriu do údolí u města [Džety Oguz] a tím započali 1. trek v pohoří zvaným Ala too.